Antikomunismem proti eleganci

Antikomunismus nejen nešťastného piráta prostějovské konfekce, ale i zhrzených hokynářů nabývá na „síle“ tam, kde obočí zvedáte nad designem lidí vytažených krávě z pozadí. Ti, kteří se uvedli svou „popelnicovou“ módou nemohou přenést přes srdce eleganci naší kulturní revoluce. Samozřejmě, kde by nějaký pirát, nebo režimní zelený podržtaška či zpocený hokynář mohl dospět mezi rod takových elegánů jako byl Boleslaw Bierut, Josip Broz Tito či signatář Anticharty 77 Oldřich Nový.

Co čekat po podnikatelích fialových sak, kteří své baťovské zaujetí předvedli pouze tím, že jim živnost musela předat vlastní matka a že své zaměstnance sdírali z kůže, aby poznali, že „svobodné podnikání“ bez štědrých zakázek z obecních zdrojů od kamarádů v zastupitelstvech prostě nejde. Nejedna strana na tom pohořela, naši občanští „demokraté“ by mohli vyprávět. Komunisté se měli stát lékem na mindráky těchto zakomplexovaných ubožáků, kteří by žádné povolání vlastními schopnostmi zvládnout nedokázali a zbylo jim jen „zdědit krám“, šikanovat zaměstnance a ještě je odměňovat tak nuznou mzdou,že si mnozí pracující takového zaměstnavatele ve svých snech už představují visícího za varlata před tím slavným kšeftem.

Ale teď z jiného soudku tuzemského rumu: Například na panu zastupiteli Kapounkovi je poznat, že jej nežehlí Marta Gottwaldová. K tomu buďme tolerantní, ne každému bylo dáno. Nejsme si však jistí, jestli podmínky života našich občanů vyřeší exot, pro něhož je po strašidle komunismu největší problém zvolit vhodný oděv na jednání zastupitelstva. Snad to časem pocítí jako prohru v třídním boji. Charitou nasáklá Milada Sokolová by mohla uspořádat sbírku na odění pana zastupitele, aby občan nemusel v příštím volebním klání hledat své reprezentanty mezi bezdomovci.

Antikomunismus je synonymem pro nevkus, omezenost a morální úpadek. Chování mnohých politických „reprezentantů“ nám dává za pravdu. Již řadu let je opozice rozdělena čárou mezi těmi, kteří z IT korýtka dostali nažrat a kteří na to teprve čekají. Holoprdelatí pravičáci, hokynáři, kteří ve svém krámku neprodají „ani disketu“ a vlastní zaměstnance platí ubohými mzdami či zaměstnávají načerno, jsou vskutku výkladní skříní tohoto režimu. Potem zasmrádlí maňásci se žargonem Emanuela Moravce pak jeho okrasou. Zuřivý antikomunismus bývalé prostitutky, unijního gigola, holoprdelatého milionáře ,špatně oblečeného ňoumy nebo emeritního nadsamce, který konal coitus s vlastní o nejméně generaci starší kantorkou a posléze žačkou, působí dojmem pohledu do obludária a jen potvrzuje slova Dr. Husáka o smetišti dějin.