CIAO, MARCELLO!: Před 20 lety se Itálie a celý kulturní svět rozloučil s Marcellem Mastroiannim

Před 20 lety zesnul jeden z nejvýznamnějších filmových herců XX. století Marcello Mastroianni (1924–1996).

Mastroianni pocházel ze středoitalského městečka Fontana Liri. Od mládí byl zaujat filmem, obdivoval herecké i režisérské umění Victoria de Siccy. Přes lásku k umění však nastoupil úřednickou kariéru. Na konci války se skrývá v Benátkách a po osvobození se naplno rozjela herecká kariéra největší budoucí italské hvězdy.

Po divadelních začátcích, kde se seznámil s kolegyní a významnou italskou herečkou Giuliettou Masinovou, spolupracuje Mastroianni s vynikajícím divadelním a filmovým režisérem Luchinem Viscontim. Mastroianni ztvárňuje jednu z hlavních rolí ve Viscontiho snímku podle Dostojevského Bílých nocí.

Přelomem v jeho kariéře byla role novináře Marcella ve Felliniho filmu z římské vyšší společnosti La Dolce vita (Sladký život), která Mastroiannimu zajistila světovou slávu. Následovala jedna z umělecky nejznámějších a nejoceňovanějších rolí, režisér Guido ve filmu režírovaném rovněž hercovým přítelem Fellinim. S ním později natočil ještě snímek Město žen a Ginger a Fred, kde si zahrál s Felliniho manželkou Giuliettou Masinovou.

Po roli playboye ve filmu Sladký život nechtěl zabřednout do stereotypu lamače ženských srdcí a neváhal se shodit ve filmech jako Krásný Antonio (role impotenta), Casanova 70 (role impotenta), Zvláštní den (role homosexuála) a další. Mastroianni projevil nejen velký herecký rejstřík, ale talent pro komediální i vážné úlohy, dokonce i talent taneční (Ciao Rudi!). Jednou z významných úloh byla i role pilota Marcella ve filmu Marca Ferreriho Velká žranice, který přinesl skandál na filmovém festivalu v Cannes v roce 1973. S Ferrerim spolupracoval i na filmu Příběh Piery.

Mnohokrát byla jeho partnerkou Sophie Lorenová, především ve filmech Victoria de Siccy (Včera, dnes a zítra, Manželství po italsku nebo italsko-sovětský koprodukční film Slunečnice).

Nezapomenutelná byla rovněž spolupráce s režisérem Ettorem Scolou na filmech Soudruzi (Stalo se v Turíně), Zvláštní den a Terasa.

Část života prožil mezi Římem a Paříží, kde vychovával dceru Chiaru, kterou měl s přítelkyní a slavnou herečkou Catherine Deneuve. Chiara se rovněž věnuje hereckému umění a Mastroianni si s ní zahrál i ve svém posledním filmu Tři životy a jedna smrt. Po dobu svého pobytu ve Francii zde často natáčel filmy i hrál divadlo. Mastroianni si celkově cenil divadelní práce, kterou sám začínal, a k divadlu se i přes velký počet filmových rolí s chutí vracel.

Mastroianni o svém životě natočil nádherný dvoudílný dokument Vzpomínám si, ano, vzpomínám si, který je jedním velkým rozhovorem tohoto mistra nejen o filmu a divadle, ale i o životě a samozřejmě ženách. Marcello zde, jak velmi často předtím, odhalil civilní a velmi sympatickou stránku své osobnosti, laskavost, nadhled a vypravěčské umění.

Mastroianni zemřel před 20 lety v domě na ulici Rue de Seine v Paříži na rakovinu slinivky. Jeho pohřeb na Kapitolském náměstí v Římě se stal vzdáním holdu celého italského národa, jeho představitelů i celého kulturního světa tomuto velkému i skromnému umělci a sympatickému člověku.

Bratr Marcella Mastroianniho, Ruggero Mastroianni, byl střihač řady Felliniho filmů (zahráli si spolu ve filmu Scipione, řečený Afričan) a jeho strýcem byl slavný abstraktní sochař Umberto Mastroianni.

Mastroianniho občanské postoje dokumentuje i jeho účast v čestné stráži umělců (režiséři Antonionni, Fellini, Scola) u rakve generálního tajemníka KS Itálie Enrica Berlinguera.