Dík panu Blumensteinovi

Předvolební zápolení přeje lidumilství a prosazování obecného zájmu, jak o tom svědčí i aktivita jedničky ODS pana Blumensteina, který na nás kyne z nějaké šestistovkové bankovky budoucnosti z billboardu u místního dopravního obchvatu. Vybízí ke zpomalení rychlosti a zamyšlení.

Šest set korun je sice nemalá částka, ale pan Blumenstein by mohl raději osvětlit záležitost, která nejen mě jako občana města pálí více. Nejen kontaminace zmíněným odpadem nám znehodnocuje půdu. Jsou to i jiné odpady, které kontaminují. Mám na mysli ty lidské. A tak se stane, že například pozemek, který je zastupitelem vyspekulován na 200 Kč za metr čtvereční, se bleskově po koupi dostane jako pozemek stavební na cenu desetinásobnou, což nás při jeho velikosti zabolí poněkud více než billboardová připomínka „ušetřených“ šesti stovek, za které pan Blumenstein pro nás všechny „bojuje“ až po čtyřech letech prodlevy, a notabene před volbami. Vysvětlí nám coby „politik bez záclon“ pan Blumenstein, jak je možné, že se tu mohou dít i takové věci, jako je netolerovatelná spekulace a zneužití moci k dosažení vlastního prospěchu? To by mě totiž zajímalo nejvíce. Nejsem jediný. Obávám se, že thymolin billboardu by došel dříve než kdysi tolik kritizované banány. Věcí na objasnění je tady rozhodně víc. Sláva tomu kandidátovi – a věřím, že pan Blumenstein ověnčený mensou jím je – který předstoupí a začne důsledně nikoli jen odpovídat, ale i řešit jednu palčinou otázku našeho města a společnosti za druhou. Jen tak budeme mít čistý stůl a méně pokryteckou reprezentaci. Jistě by byl i odměněn, třeba jednou z alobalových či hliníkových medailí, kterými se holedbají někdejší „dělníci ve zbrani“. Občané se také rádi dozvědí, jak to bylo se spekulací s pozemky, která se tu už v historii několikrát objevila. Třeba by je zajímaly i divy „vyspělosti“ našeho sociálního systému, který některým jedincům umožnil, aby z mateřské dávky nakupovali nemovitosti za miliony – zřejmě beze strachu z majetkového přiznání. Děly se asi zázraky, což potvrdí i ateistická většina obyvatel. Skládka v Držovicích byla označena za prospěšnou či naopak budoucí okrasu, a tu ve středu Paříže Hané bojovali naši exponenti pravice na poli charity – jak jinak než sprostě zneužívajíce neštěstí druhých pro dosažení koryta, což zas tak nezabolelo jejich naditou peněženku. Děly se zázraky, když o zneužívání sociálních dávek řečnili právě umělci našeho sociálního systému, o transparentnosti nejvýkonnější práči peněz, obdobně, jako jsme měli možnost dozvědět se o klasické rodině zprava od člověka, jehož orientace – nemyslím politickou – směřuje k poněkud jinému břehu. A jen tato orientace je snad jediná věc, ke které můžeme být tolerantní, na rozdíl od zneužívání moci, arogance a hlouposti, nezměrnému pokrytectví a vyslovenému škůdcovství. Pak nezbývá než jako Jiřinka Švorcová v Národním divadle „Pohrdat těmi“. Oprávněně. Nesadil jsem stromy spolupráce, nejsem „opozičník“ reprezentující tu či onu firmu dodávající městu výpočetní techniku, nejsem jurista, nejsem stavební podnikatel, ani kandidát. A přece má kritika dosáhla odměny, když bylo z míst úředních (konkrétně politických?) zamítnuto odkoupit pozemek pod vlastní garáží – žel ne mně, ale mému jmenovci. Jako jedinému z celé řádky, uprostřed ní garáž stojí. Trapné. Zřejmě přes ni ve vnitrobloku domů povede v budoucnu dálnice……

Pokrok nezastavíme. Ovšem i ten si žádá profesionalitu. A ne, když rozhodnutí o zamítnutí prodeje pošlou s rokem narození nikoli žadatele, ale jeho jmenovce, který není vlastníkem nejen nemovitostí, ale ani kýžené reálsocialistické garáže. I tato čapkovská hříčka, tato člověčinka, je dokonalým důkazem o ubohosti těch, kteří vsazeni do funkcí nedorostli dlouhým kalhotám a kteří nepoznali umění odejít. Opěvování v bulvárním tisku morálními mrzáky nasáklými špiritusem za desetitisíce záhy investované do hracích automatů našeho Monte Carla těžko úpadek odvrátí.

Souhlasím s Milošem Jakešem, že zde máme mnoho špíny. Na rozdíl od něj si nemyslím, že jen ve vzduchu.

Martin Peč