Dopis čtenářky: Marxisticko-leninskou elegancí proti antikomunistickému buranství

Čtenářka Miluše nám zaslala dopis, týkající se nevhodného odívání zastupitele. Pro úplnost můžete přečíst předchozí článek zde

„Vážená redakce, děkuji Vám za Váš článek o nevhodném ustrojení zastupitele města, ve kterém jsem prožila krásných 70 let života. Byly krásné až do dne, kdy jsem v tisku spatřila fotografii nepraného muže, o kterém jsem si myslela, že jde z kontejneru a on k mé hrůze vycházel z radniční budovy. Jsem zhrozená a šokovaná. Někdy si kladu otázku, jestli vůbec voliči ví, koho zvolili. Toto má být změna? Pro mě je to jen obyčejné buranství. Ten chlapec by se nad sebou měl zamyslet. Chtěla bych Vám poděkovat za Váš postřeh a kritickou připomínku, rovněž děkuji za vhodné příklady odívání pod Vaším článkem. Věřím, že toho nezdárného mládence poučí a že si snad na tu nepranou mikinu pořídí nějakou novou vázanku.“

Právě jste dočetli dopis od naší čtenářky Miluše odkojené ještě roky funkční prostějovské konfekce, chlouby naší Paříže Hané. My na oplátku musíme poděkovat za pozorné sledování našeho regionálního serveru i za naši podporu v boji proti antikomunistickému buranství a zápachu. Jistěže bitva idejí se neodehrává jen na poli ideologie a aktuálního politického boje, ale i na poli estetickém. Samozřejmě , že výsledky znárodněného hospodářství lze těžko srovnávat s kráterem po hokynářském zřízení a morální úroveň někdejších budovatelů s dnešní šmelinářskou špínou. To ví každý hlupák. I když se stále dají najít nepoučení. 25 let , která sloužila k pozorování antikomunistů a různých neoliberálních zjevů, dokonale splnila úlohu i co se týče převahy marxisticko-leninské elegance nad kontaminovanou režimní exotérií. Ať protestují proti komunismu, takové puky jako Gottwald, sako jako Pieck nebo eleganci jako Tito či Bierut rozhodně nemají. K prostějovskému konfekčnímu naštěstí v místech nejsvětějších se zde ideologicky vkrádá již Engels a jeho „Podíl práce na polidštění opice“. Též takový Lenin by si při pohledu na „oděv“ napomínaného zasupitele položil svou typickou otázku „Co dělat?“. A vzorně vyžehlený Stalin by v konfrontaci s touto antiestetickou hrozbou těžko měl co k těmto „Otázkám leninismu“ dodat. Určitě však by přispěl dílem, které by se zabývalo důsledností v reprezentativním odívání na úrovni jeho předchozího „Marxismu a otázek jazykovědy“. Jistě, byli to vůdci reprezentující pracující třídu, nikoli někdo z jiného vesmíru, který doteď nemůže pochopit svou přítomnost v čistém a bohatě intarzovaném sále. „Omámený hašišom“, poznamenal by Vasiľ Biľak. Doba se zajisté změnila, těžko však říct, že k lepšímu. Samozřejmě, že nebudeme nějakými represivními metodami nutit zastupitele Kapounka, aby na své mikině nosil manžetové knoflíčky, koneckonců on se soudruhem Titem doutníky nekouří a Sophii Lorenovou nepotkal a nepotká. Budeme jej však podporovat, aby na radnici setrval co nejdéle – jako platný dokument podivné doby mastných vlasů, fialových sak, krátkých nohavic, kupónových knížek a zdařilých privatizací. Pan Kapounek a mnozí další reprezentující žvanírnu našeho Kocourkova prostě nemá, řečeno s Halasem, pod čepicí.