Hamáček v Damašku? Trapnost, neprofesionalita a nevyužitá příležitost!

Dost kriticky se na adresu syrské cesty ministra zahraničí a předsedy ČSSD Jana Hamáčka vyjádřil člen zahraniční komise třídních odborů OS ČMS Martin Peč. Hamáček na otočku navštívil Damašek, setkal se zde dokonce se syrským premiérem, ale hlavním účelem jeho cesty bylo pouze vyzvednutí dvou aktivistů německé neziskovky, kteří byli zadrženi kvůli porušování syrských zákonů. Podle Martina Peče jde o další nevyužitou příležitost pro česko – syrské sblížení a nastartovaní vyššího stupně spolupráce, včetně účasti na přestavbě Sýrie. Peč pro náš server sdělil:

„Pokud byl účel cesty pouze vyzvednout dva pomatené aktivisty německé neziskovky, kteří se pokoušeli ilegálně přejít hranici z Iráku do Sýrie, pak je to opravdu trochu málo.

Já bych rád upozornil, že Jan Hamáček, coby ministr vnitra a zahraničí, což je docela zvláštní pozice, se na místě nesetkal se svým protějškem, jak píší zcela automaticky česká média, ale s předsedou vlády. To je čest. To je ale čest, které typicky nebylo využito. Hamáček vyzvedl dva chuligány, kterým jsme poskytli luxus letu v našem vládním speciálu, ale z jeho návštěvy nezbylo nic víc, než toto gesto, naordinované zřejmě z Německa. Zase jsme pohořeli.

Nebudu rozebírat nemístnost Hamáčkovy poznámky o chemických zbraních, atp. Myslím, že syrská strana je hodně velkorysá i přes dřívější pitomá prohlášení českého ministerstva zahraničí a českou přetrvávající servilitu k USA, paktu NATO a k Izraeli. Ale my jsme nedokázali nabídnout nic. Proč se Hamáček nepřipravil lépe? Proč neměla jeho cesta nějaký významnější význam, například posílení obchodní a kulturní spolupráce?

Velkorysost syrské vlády a prezidenta k České republice a také k jejím ekonomickým zájmům při přestavbě Sýrie je dostatečně známá. Bohužel podobně známá je i česká neschopnost reagovat na poptávku a snaha českých ministerstev tuto spolupráci brzdit, jak jen to jde.

Sýrie má zájem o naše specialisty a technologie. A český ministr tam jen přijede vyzvednout dva nějaké exoty, kteří si nebyli vědomi, že v Sýrii také platí nějaké zákony. To je opravdu dost málo.

Doufám, zbožně věřím, že jednou přijde doba politické odpovědnosti, že nebudeme věčně stát na špatné straně a že našim politickým mottem nebude pokrytectví a neschopnost. Mrzí mě , že nejen nedokážeme odpovídat na výzvy doby, ale že se nám daří se ještě docela dobře ztrapnit. Hamáčkova cesta nebyla žádným vítězstvím, ale jen další z řady našich proher.“