Jak vypadá Libye čtyři roky po vraždě Kaddáfího?

Situace v Libyi se po triumfu domácí opozice, podporované vojensky a logisticky USA a evropskými mocnostmi, značně zhoršila.

kaddafi1Čtyři roky po zavraždění libyjského vůdce Muammara Kaddáfího separatistickou skupinou, podporovanou USA a NATO, je situace v Libyi, zdevastované útoky, tragická. Po vojenské invazi v roce 2011 boje nadále pokračovaly.

Toto období ukázalo, že Západ vyzýval k rebelii proti vládě Muammara Kaddáfího a rebelům poskytoval různé prostředky a nabídky. Od 20. října bylo zaznamenáno bezpočet teroristických aktivit, které měly předurčit ekonomiku a životy jeho lidu.

Výsledkem imperialistické destrukce jsou miliony vysídlených obyvatel, rozdělení země mezi nejrůznější frakce, které soupeří o politickou moc v Tripolisu a Tobruku. Vyspělá, šťastná a vysoce materiálně zabezpečená společnost, která byla tažným koněm afrického kontinentu, a jejíž ekonomický výkon byl 1,6 milionů barelů ropy denně, má nyní zbídačenou a surově povražděnou populaci.

Historie→ Libyjskému vůdci Kaddáfímu se v roce 1968 podařilo svrhnout monarchii krále Idrise, který se tehdy nalézal v Turecku. Kaddáfí zřizuje revoluční radu, která transformuje zemi jako muslimskou, násiristickou a socialistickou republiku.

Kaddáfího boj v roce 1969 měl antiimperialistický charakter. Byl ostrým kritikem Západu a přítomnosti vojenských základen na území Libye. Podařilo se mu znárodnit ropné společnosti, podniky vložit do rukou lidu a tím oslabit kapitalismus.

 

Revoluce→ Zelená revoluce, i přes svůj revizionismus vůči marxismu, měla vysoce pokrokové prvky. Jednalo se nejen o politickou, ale také o ekonomickou demokratizaci, a to směrem ke kolektivizaci výrobních prostředků. Revoluce zahájila pozemkovou reformu, zavedla systém sociálního zabezpečení, bezplatnou zdravotní péči, zaměstnanci měli podíl ze zisku státních podniků. Kaddáfí obrátil Libyi na africkou zemi, která měla nejvyšší podíl HDP na obyvatele.

Kaddáfího vražda byla spáchána 20. října 2011 v Sirtě. Kapitalistická média tuto událost v celé její brutalitě záměrně a opakovaně vysílala, aby zastrašila obyvatelstvo planety. Tato událost se rozšířila po internetu a lidé z celého světa odsoudili Západ za to, že byl Kaddáfí mučen a následně surově popraven.

V OSN Francie, Británie, USA, Libanon iniciovaly hlasování o bezletové zóně. která byla nakonec nad Libyí zřízena. Hlasování se zdržely země: Rusko, Čína, Německo, Brazílie a Indie, čímž potvrdily svůj imperialistický charakter. „Bezletová zóna“ byl ovšem jen krycí název pro masivní bombardování. Kaddáfí se rozhodl, že bude v čele státu až do konce a bude bránit zemi proti západem řízené, vyzbrojované a placené opozici.

Muammar Kaddáfí bezletovou zónu přirovnal ke křižácké výpravě a jako trend označil vměšování se USA do záležitostí jiných zemí.

Václav Klaus odmítl uznat přechodnou vládu, a bezletovou zónu přirovnal ke klasické válce.

Bývalý prezident Václav Havel, vybízel k urychlenému zásahu mezinárodního společenství.

Například venezuelský prezident Hugo Chávez prohlásil, že likvidace Kaddáfího a zmaření jeho života „byl atentát podporovaný USA proto, aby získaly 40% ropnýhch rezerv v Africe“.

Samozvaná prozatímní národní rada (CNT) tehdy uvedla, že Kaddáfí zemřel v „přestřelce“.  Kaddáfí byl ale zavražděn prozatímní národní radou, a OSN žádala vyšetřování, protože mučení a následná poprava porušovala mezinárodní právo.

Data:→ Průzkumy veřejného mínění v Libyi ukazují, že více jak 70% obyvatel žije ve strachu a více než 600 000 lidí bylo vysídleno v důsledku konfliktu.

Ruský ministr zahraničí, Sergej Lavrov, odsoudil krvavou popravu libyjského vůdce:„V žádném případě ho neměli zabít,“ a požadoval dodržování lidských práv.

Tehdejší ministryně zahraničí USA, Hillary Clintonová reagovala jinak, než Rusko, a to výsměchem. Její reakce na zavraždění Kaddáfího byla: „Přišli jsme, viděli jsme, on zemřel“

Spojené státy americké tvrdily, že se jedná o novou etapu pro tuto africkou zemi. Prezident USA a nositel Nobelovy ceny míru, Barack Obama, tehdy řekl, že zabití libyjského vůdce byl jeho „nevyhnutelný osud“.

Pokusy o dialog selhaly, protože podmínky, jednostranně sjednané OSN a přechodnou vládou nepřijali stoupenci zelené revoluce.

Čtyři roky po atentátu na vůdce libyjské revoluce, „nová éra“, slíbená Západem, stále nepřišla.

libye-sum