Ke 28. říjnu, ke svátku domnělé samostatnosti

V kontroverzích jsme oslavili jako každý rok státní svátek 28. října. Zaznělo mnoho velkých slov, žádná ale nebyla pravdivá. Tato slova mluvila o svobodě tam, kde vládne oligarchie, o samostatnosti tam, kde rozkazuje zahraniční kapitál, Trojka nebo pakt NATO. Slova zazněla jako každý rok jen proto, aby zamlčela realitu. Aby pravda zaznít nemohla.

Máme prezidenty, ale jsou to prezidenti oligarchie. Havel Bakalova loutka, Klaus Kellnerova a Zeman Nejedlého. A další prezident bude dost možná hračkou pana Babiše. Nebudeme si z tohoto prohnilého koše vybírat, blábolit o „menším zlu“ a stavět se na tu nebo onu stejně mizernou stranu. Prezident má vycházet z českého lidu, pracovat pro český lid a spravedlivá věc české pracující třídy mu má být jediným cílem. Takového prezidenta jsme v České republice neměli a nemáme.

Povyk maloměšťáků, kteří nepřenesli přes srdce, že nebyla zvolena senilní monstrance, není výzvou k demokracii, tou by byla pouze akce smeten oligarchie a jejich sluhů z české země. Žádné pozérství, komediantství, divadelní šmíra a vyčpělý patos nezakryjí morální ubohost a hokynářský profil samozvané „elity“, která se jedinému poctivému českému člověku nemůže podívat do očí.

Skutečné vlastenectví, to není kompromis. Skutečné vlastenectví prosazuje to, co je pro národ a zemi nejpodstatnější – aby vůle lidu byla zákonem. Bez Bakaly, bez Kellnera, bez Nejedlého, bez Babiše.

Tehdy bude česká země naše, až nebude rozparcelována zahraničním kapitálem ani domácí oligarchií! A až národ řekne poslední slovo, bude to slovo NE právě této oligarchii, právě zahraničnímu kapitálu, bude to NE Evropské unii a dost hlasité NE paktu NATO! Až teprve tehdy oslavíme 28. říjen důstojně!