Komunista Zachariaš: Česká zahraniční politika reprezentuje zemi jako americký satelit!

K oblasti české zahraniční politiky vedené nepříliš oblíbeným sociálním demokratem Zaorálkem se ve světle kontroverzních prohlášení ministerstva vyjádřil i lídr vyškovských komunistů a kandidát do poslanecké sněmovny Filip Zachariaš. Ten nehodnotil pouze poslední nešťastná vyjádření Černínského paláce, ale i dosavadní potupnou orientaci celého rezortu:

„Upřímně říkám, že každý kdo by mě pozoroval ve chvíli, kdy jsem na internetu spatřil prohlášení Zaorálkova ministerstva, všiml by si kyselého výrazu v mé tváři. Jestliže jsem si do té doby nedělal žádné velké iluze, po přečtení stanovisek, které mají reprezentovat mínění Čechů k aktuálnímu dění ve světě, jsem prostě zhnusen a otráven. Jediné, na co se ministerstvo pod vedením pana Zaorálka zmohlo je komentovat každý korejský balistický text a nabádat k rozumnosti, což je asi takové, jako naše známé pořekadlo „Zloděj křičí: Chyťte zloděje!“. Další stanoviska jsou k Venezuele, podobné intelektuální i morální úrovně, která se dotýká bodu mrazu. Pan ministr asi podporuje venezuelské fašisty, kriminálníky a oligarchy. A naprosto stejně „od lesa“ na to jde i v otázce Ukrajiny. Pokud je pro pana Zaorálka ideální diktatura oligarchie, která využívá na špinavou práci nacistické gangy, tak si asi v pojetí lepšího společenského systému těžko můžeme rozumět. Přes hlasité deklerace o lidských právech jsem si nevšiml jediného morálně vyspělého stanoviska ve věci porušování těchto práv na Ukrajině, na okupovaném palestinském území a v Izraeli, v Saúdské Arábii , proti genocidní blokádě namíření proti Kubě i Koreji, proti sankcím proti Venezuele a dalším tíživým problémům dneška. Z toho, co jsem naneštěstí viděl vyhodnocuji jediné: Práci českého ministra zahraničí by mohl vykonávat fax přijímající instrukce z Washingtonu nebo Bruselu. O nic víc totiž nejde. Naše zahraniční politika nehájí ani český zájem v oblasti ekonomiky, ani základní hodnoty svobody, solidarity a spolupráce. Uznávám dobrou práci našich velvyslanců v Sýrii nebo v Rusku, ale to je spíš vyjímka , která potvrzuje pravidlo. A aféra s velvyslancem ve Švýcarsku a jeho chotí je naopak jasná vizitka personální mizérii, jak ji provádí sociální demokraté a jejich pravicoví předchůdci. Jako občan i jako komunista budu vždy pro to, aby naše vnitřní i vnější politika byla politikou suverénní, přátelské a zásadové země, nikoli amerického satelitu tlumočícího zájem jednoho kriminálního impéria. Ale to už tato politika bude bez lidí formátu pana Zaorálka nebo Schwarzenberga.“