KONEČNĚ JASNÉ SLOVO o československém Majdanu: Třídní odbory OS ČMS otevřeně k výročí vstupu vojsk!

V souvislosti s výročím vstupu vojsk Varšavské smlouvy ( spojeneckých armád SSSR, PLR,MLR, NDR a BLR) do Československé socialistické republiky v noci z 20. na 21. srpna 1968 odpovídáme na výzvu přijít s prohlášením, které osvětlí pohled třídně orientovaných odborů na tuto významnou událost ve světle dnešního politického uvažování, vlastních zkušeností i historického bádání.

Na úvod pokládáme na nutné sdělit, že zmiňované intervenci předcházela politická krize v Československu, nebezpečí budoucího pádu socialistického systému, které je dnes o to zjevnější, když si uvědomíme kontext tehdejší doby – hranice s remilitarizovanou Spolkovou republikou Německo, silné revanšistické tendence namířené proti Československu v ní, krvavou zkušenost s maďarskou kontrarevolucí, nedávno proběhlá Šestidenní válka i probíhající Vietnamská válka ad. Není třeba zmiňovat aktivity cizích tajných služeb, především americké CIA, západoněmecké BND a izraelského MOSSADU na našem území s cílem vyvolat krizi, uskutečnit převrat v Československu zevnitř a to zpočátku nikoli násilnou formou, jakou se změna nepodařila v Maďarsku, Polsku a NDR. Tento kontext je nutné připomenout, bez něj by bylo naprosto zbytečné vydávat stanovisko ke vstupu vojsk před 50 lety.

Je nutné říct, že přes různé zdravé tendence k nápravě chyb z období počátků budování socialismu v naší vlasti, napravení nedostatků ve vztazích mezi našimi oběma národy nebo upřímnou snahu o zlepšení ekonomické situace či zvýšení účasti občanů, straníků i nestraníků, na politickém rozhodování v zemi, bylo za řadou frází o „progresivitě“ skryto nebezpečí antikomunismu, nebezpečí snahy vnášet tržní prvky a kapitalizovat politický systém ČSSR a pod záminkou neutrality se přiklonit k zemím paktu NATO, se kterými jsme sousedili a se kterými jsme byli ve studené válce konfrontováni. Tyto tendence jako třídně orientovaná odborová organizace musíme i s časovým odstupem půl století odmítnout.

Plně uznáváme křivdy, které byly způsobeny zvůlí konkrétních osob a nikoli snahou o obranu socialismu, plně stojíme za nápravou těchto chyb tak, jak se děla formou rehabilitací, ale samozřejmě nemůžeme zaměňovat naplňování zákonnosti za antikomunistické výstřelky .

Tzv. obrodný proces, což je vidět právě v tomto odstupu a v naší zkušenosti s rekonstruovaným kapitalistickým systémem, hodnotíme více jako mýtus, mnohdy neodpovědný, než jako nějakou konkrétní politickou koncepci a už vůbec ne jako koncepci na renesanci socialistického systému u nás. Příklon mnoha činitelů „Pražského jara“ k sociální demokracii, osobní účast na destrukci socialismu a dokonce zaujímání antikomunistických pozic dává za pravdu našemu kritickému pohledu.

Období po lednu 1968, tzv. Pražské jaro, konkrétní politické kroky, vedoucí k odzbrojení komunistické strany a k řadě lehkovážných rozhodnutí, zásadní měrou přispělo ke vstupu spojeneckých vojsk na území ČSSR. Nezvládnutí situace, neschopnost rozhodnout, priorita líbivosti před západními médii a nespolehlivost při jednání s vlastními spojenci bylo skutečnou příčinou intervence, která poškodila socialistický tábor a celé mezinárodní komunistické a dělnické hnutí.

Je nutné říct, že samotný vstup vojsk na značnou dobu situaci ještě více eskaloval, nevyřešil, řešením nebyla ani snaha o vznik tzv. dělnicko-rolnické vlády po maďarském vzoru a zklidnění nastalo až v podobě konsolidačního procesu , který se uskutečňoval v situaci ztížené právě intervencí, což nepřispělo jeho důvěryhodnosti. Konsolidační proces nebyl bez chyb, křivd ale i kompromisů, což se projevilo na jeho dočasnosti. Přesto však znamenal udržení socialistického systému na dalších 20 let, tedy na dvacetileté obdob bez nezaměstnanosti, s nezadatelnými sociálními právy, bez rozkrádání národního majetku formou privatizace či církevních restitucí i bez morálně hanebných aktů, jako je aktuální servilní politika vůči paktu NATO a souhlas s jeho kriminálními intervencemi.

Odmítáme vojenské řešení krize v roce 1968, upřednostňujeme řešení politické, zároveň jsme si ale , u čehož se můžeme opřít i o historické důkazy a svědectví, vědomi krize, která byla a jejíž dovršení by znamenalo návrat kapitalismu do vlasti obou našich národů. Pro plné pochopení událostí let 1968/69 je především potřeba velké empatie i nezbytnost uvědomit si extrémní tlak v podobě konfrontace obou bloků studené války.

Sekretariát

www.stavkuj.cz