Konference o situaci v KLDR ve Varšavě

Konference u příležitosti dne zářící hvězdy

Varšava 14. 2. 2015

Příjemnou valentýnkou nám bylo setkání s pracovníky velvyslanectví Korejské lidově-demokratické republiky ve Varšavě na konferenci věnované jejímu legendárnímu představiteli Kim Čong-Ilovi.

Konference byla svolána mezinárodní organizací KFA – polskou sekcí, díky jejímuž pozvání jsme se o události dozvěděli a zúčastnili se. Konference byla odstartována úvodním slovem představitele polské KFA Lukasze Mrozka a jeho spolupracovníků, po kterém byla zahájena široká diskuze s pracovníky korejského velvyslanectví, pány Ri Chun Su a Kim Ju Dok, který se ujal slova a odpovídal na dotazy zúčastněných.

Témata rozhovoru byla vskutku širokospektrální – přes kulturu, ideu Juche, sociální systém, až k zajímavostem při výzkumu vesmírného prostoru. Jedním z bodů byla i péče o postižené osoby.

Zastavím se na chvíli u toho bodu.


Systém České republiky je postaven na zajímavém úkazu. Firmy, zaměstnávající postižené, dostávají na každého zaměstnaného obrovské dotace. V reálu to vypadá tak, že postiženému zaměstnanci je vyplacen pouze drtivý zlomek, ale soukromá firma bohatne. Práce těchto lidí je jakousi Potěmkinovou vesnicí, jakýmsi komparzem k legálnímu vysávání státních prostředků, obohacení se kapitalisty. Živá, handicapovaná mrtvá duše, by v této práci nemusela být a firma by se nedostala do ztrát ani v nejmenším. Je to jakýsi legální, dvojitě-exploatační mechanismus, kdy kapitalisté mohou obdržet dotaci zhruba 50 tisíc korun na postiženého, ale též si odečíst až 60 000 Kč z daně z příjmu. V našich podmínkách se nejedná o ojedinělou záležitost. Takto je přímo vystavěno tzv. sociální podnikání – jinými slovy využívání lidského neštěstí k osobnímu obohacení.

Osobně nevidím důvod proč (v rámci kapitalismu) tyto lidi zaměstnávat. Z hlediska úsporných opatření by pro stát vyšlo daleko levněji nebo nastejno, kdyby bylo zaměstnávání postižených osob zrušeno, a byly těmto lidem vypláceny jednorázové dávky do určité výše, například 30 000 Kč – 50 000 čistého a místo práce nabídnuty kurzy osobního rozvoje.


V KLDR však okrádání postižených a státu neexistuje. Dozvěděli jsme se, že pro handicapované jsou vytvářena pracovní místa a chráněné dílny, které mají úplně jiný charakter, než v našich kapitalistických podmínkách. Stát zde plní funkci motivátora a všestraně rozvíjí potenciál zdravotně znevýhodněných osob. To vše a mnohem více díky eliminaci soukromého vlastnictví.

Byly nám objasněny i některé záležitosti, které jsou záměrně kapitalistickými médii tabuizovány. Korea byla uměle rozdělena a po roce 1953 byla zbudována tzv. demilitarizovaná zóna. Uveďme pár smutných faktů.

Pásmo je asi 4 kilometry široké a 260 kilometrů dlouhé. Tato hranice je jedna z nejstřeženějších na světě, jelikož mezi Jižní Koreou, kolonií krytou atomovým deštníkem USA, a nezávislou KLDR nedošlo k podepsání mírové dohody. USA si mírové řešení nepřeje stejně tak, jako v případě Izraelem okupované Palestiny. Obě části země jsou proto prakticky v neustálém válečném stavu.

Hrozbu války a lidského utrpení rozdmýchává agresivní a militaristická politika USA, která každoročně, spolu s loutkovou vládou Jižní Koreje, ohrožuje KLDR vojenskými manévry, a tím se pokouší zastihnout KLDR nepřipravenou. Agresivním prvkem politiky USA bylo v minulosti Bushovou administrativou označení KLDR jako tzv. Axis of Evil (osu zla) a vedení propagandy proti ní.

Ta však vidí dále a díky úspěšné aplikaci politiky Songun, jenž mj. byla zavedena vůdcem Kim Čong-Ilem, může vzdorovat západnímu imperialismu. Toto těsné propojení samotného lidu s armádou na platformě Juche, vytvořilo samostatného člověka, potažmo národ, který ví, že za něj nikdo nic neudělá, nikdo nic nevybuduje a ani jej neubrání proti agresivnímu nepříteli. A proto on sám drží v rukou svůj osud.

Naproti tomu Jižní Korea je okupovaným státem s loutkovou vládou:

  • Na jejím území se nalézá více jak 30 tisíc amerických vojáků
  • S USA má uzavřenou smlouvu o vzájemné vojenské pomoci. Praktické naplnění ve Vietnamu, Iráku, Afganistánu.
  • USA podporovaný vývoj jaderného arzenálu
  • Společná vojenská cvičení a manévry s USA, jednání 2+2 (ministři obrany a zahraničních věcí)

Západní člověk je člověk ideově „opilý“, umrtvený a mentálně paralyzovaný, zatímco člověk KLDR je vysoce kulturní, povzbuzován k práci a činnosti pro vlastní lid, zemi, a to se všemi důsledky, které z toho vyplývají.

KLDR nebojuje ale jen na poli vojenském. Představitelé kulturního života KLDR, ale i lidé samotní, oprávněně zdůrazňují své odmítání monokulturní dekadence západu, díky čemuž si KLDR zachovala svoji jedinečnou národní identitu a kulturní bohatství. Zajímavý pohled měl i samotný Kim Čong-Il, který brilantně redefinoval pojem „nacionalismus“ a správně rozlišoval mezi nacionalismem buržoazním a socialistickým, kdy buržoazní vede k třídnímu mlžení, rozeštvávání lidí a národů proti sobě, zatímco socialistický jde směrem k mezinárodní solidaritě a internacionalismu.

Připomeňme si jeho slova a stále platný obsahový význam.


Vlastenectví je ideologií hájící zájmy národa. V dřívějších dobách buržoazie, maskujíc své třídní zájmy, zájmy národními, využívala nacionalismu jako zbraň pro realizaci své třídní nadvlády. Proto ve vědomí lidí zůstal nacionalismus jako buržoazní ideologie směřující proti zájmům národa. Tím buržoazní nacionalismus způsobil velkou újmu socialistickému hnutí.

Soudruh Kim Čong Il definuje vlastenectví jako ideologii uplatňující lásku ke svému národu a hájící jeho zájmy. V podmínkách, kdy lidé rozhodují o svém osudu, žijíce v rámci národních společenství, se jedná  o pravé vlastenectví.

Pokud však na Zemi zůstanou imperialisté, jimž je vlastní agrese, drancování, loupení a otroctví, je nutný protiimperialistický, národněosvobozenecký boj za samostatnost. Vládnout nad druhými zeměmi a národy, rabovat je, je povaha imperialismu. Jeho snahy pokořit druhé národy dosáhly nyní vrcholu. V dnešní době rychlého rozvoje vědy a techniky je láska k vlasti a národu nahrazována globalizací a integrací světa. USA chtějí obrátit celý svět na „svět svobody a demokracie“ po americkém způsobu, aby získaly nadvládu nad všemi zeměmi a národy. V tom je temný úmysl jejich koncepce nacionalismu.

Socialistické vlastenectví je pramenem neochabující životní síly a energie členů národa, bezmezné oddanosti vlasti a dodává sílu postavit se k boji proti imperialismu.

KLDR o válku nestojí, ale to samozřejmě neznamená, že se jí bojí, že bude jen nečinně přihlížet se založenýma rukama. Charakter tohoto státu má nejmírumilovnější politiku na světě, což lze samozřejmě doložit světovým historickým vývojem a jeho pozorováním.


Připomeňme si ale, jaké hrůzy si obyvatelé Koreje museli prožít v nedávné minulosti a jaké osudy jim připravili váleční zločinci a imperialisté z Japonska a USA.:

Sexuální zločiny páchané na korejském obyvatelstvu – Comfort Women:

  • Japonci zotročovali korejské obyvatelstvo a ženy pro ně byly jen jako nástroj zisku tzv. wianbu.
  • Byly nuceny k prostituci mnohdy velice brutálními metodami. Jednalo se asi o 80 tis. – 200 tis. žen v období od 1932 – 1945.
  • 3/4 žen nepřežilo a u zbytku se projevovala traumata, šířily se pohlavní choroby.
  • Únosy žen

Američtí vojáci později prohlašovali týrané ženy za „obyčejné prostitutky“, aniž by byl uváděn kontext. Současně odmítali jakékoliv vyšetřování těchto zločinů.

Válečné zločiny:

  • Řízení se dle japonského hesla „tří vše“ (Three Alls policy) – vše zabít, vše spálit, vše plenit.

Mezinárodní demokratická federace žen vydala v roce 1951 tzv. „Zprávu Mezinárodní ženské komise pro vyšetření zvěrstev spáchaných americkými a lysinmanovskými vojsky v Koreji“

Události v Sinydžu:

Město, nacházející se na korejsko-čínské hranici, bylo skoro celé zničeno, přestože nemělo žádný strategický průmysl. Počet obyvatel byl asi 126000. Bylo několikanásobně bombardováno vojsky OSN a největší škody byly způsobeny při náletech 8., 10., 11. listopadu 1950.

Nejhorší události nastaly však právě 8. listopadu 1950:

  • zničeno 16 ze 17 škol
  • z více jak 11000 obytných domů bylo zničeno 6800
  • bylo zabito více jak 5000 obyvatel, z toho 4000 žen a dětí.
  • Úmyslně byly shazovány zápalné bomby způsobující rozsáhlé požáry. Komise při pozdějším šetření zjistila, že obyvatelstvo, pokoušející se požáry hasit, bylo soustavně ostřelováno kulomety, a proto byl rozsah škod obrovský.

Podobný osud stihl i další města

Například Namši, Čendžu, Andžu, Sukčen, Sunsan. Pyongyang byl ze začátku zničen asi z 80%, později úplně – zničeno 93 škol, 6 institutů a všechny nemocnice. Ty byly mimochodem označovány velkým červeným křížem. Jednou z mála budov, které se zachovaly, bylo Pyongyangské muzem z něhož však byly ukradeny slavné sochy Budhy staré přes 2000 let. Docházelo též k nepopsatelným zvěrstvům. Očitá svědkyně Son-San Ri líčila případ ženy, kterou Američané vláčeli nahou po ulicích a pak ji zavraždili tak, že jí vložili rozžhavené železo do pochvy. Její dítě pohřbili zaživa. K pohřbívání zaživa docházelo často, jak tomu nasvědčuje hromadný hrob v Anaku. Byla nalezena i studna, ve které byly objeveny ostatky dítěte. A další.

Korejská válka trvala v období od roku 1950 až do roku 1953. Jihokorejská vojenská policie prováděla též hromadné popravy politických vězňů, kteří se provinili sympatiemi ke komunistům. Jednalo se asi o 7000 politických vězňů, kteří byli popraveni v okolí měst Tedžon a Soulu. Celkové odhady však ukazují, že více jak 100 000 politických vězňů bylo popraveno bez soudu kolem roku 1950.

Nemám zde prostor k výčtům všech těchto válečných zločinů, které byly páchány na korejském obyvatelstvu a infrastruktuře, ale domnívám se, že je nezbytné tyto připomínat k pochopení situace KLDR. O podobných případech mimo jiné svědčí i dokument z produkce BBC – Kill ‚Em All (Zabijte je všechny).


KLDR dokázala životaschopnost svého systému a ideje Juche, a i přes veškeré ekonomické sankce, stále dynamicky odolává sama v boji proti kapitalismu a imperialismu. Díky tomuto boji může tempem, daným vnějšími podmínkami, uskutečňovat neustálé zkvalitňování života svých obyvatel:

Některé pracovní podmínky:

  • Pro své obyvatele zavedla pracovní dobu obvyklou v hodinách od 9:00-17:00 s tím, že pracovníci mají nárok na 1-2 hodiny přestávky – v závislosti na druhu vykonávané činnosti.
  • Neznají pojem „kwarosa; karoshi“ (과로사 – smrt z přepracování, sebevraždy) jako na USA ovládaném Jihu.
  • Stát podporuje ošacení každého občana.
  • Zahraniční zaměstnavatelé musí hradit svým zaměstnancům stravu a dopravu.
  • Neexistuje politika „flexibility pracovního trhu“. Ochrana práv zaměstnance je samozřejmostí – zaměstnanci jsou přijímáni na základě výběru zaměstnavatele, ale ten je nemůže snadno propustit.
  • Zrušení veškerého daňového zatížení. Velice prozíravý krok, kdy nemůže být špatná ekonomická politika sváděna kapitalistickými politiky na spotřebitele, ve stylu „žití si nad poměry“, což například u nás v České republice vede ke zvyšování daní (nepřímé daně obecně + daně z příjmu fyzických osob), které slouží jako kompenzace nedostatku finančních prostředků ve státní pokladně – odmítání kapitalistů platit daně, korupce, konkurenční prostředí plodící nezaměstnanost zapříčiňující vzrůst výdajů v oblasti sociálního zabezpečení.

Při bohaté diskuzi padly i informace o tom, že KLDR čeká zajímavá spolupráce s Ruskou federací, a jsou naplánovány obrovské investice v infrastruktuře. Bylo řečeno, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou na velmi vysoké úrovni.

Imperialismus Korejcům vytýčil nelehkou a obtížnou cestu. Impozantní je však skutečnost, že přes veškeré zábrany, embarga a štvavé západní kampaně, dokázali postavit a vypustit vlastní telekomunikační družici, vyrobit atomové zbraně, a v rámci energetické politiky využívají mix energetických zdrojů, a to: vodní, větrné, solární, tepelné. Stát svým občanům dokonce nechává instalovat samostatné solární kolektory na obydlí. Korea se zřeknutím konzumu pozbyla i údělu konzumenta a běžnému korejskému občanu se namísto vtíravých reklam, odpadní kultury a dekadence, dostává vysoce kvalitního, a především dostupného umění, což se týká i hodnotného filmového odvětví.

Vzpomeňme na revoluční opery: Moře krve (피바다), Květinářku (꽃파는 처녀) nebo úžasný orchestr Unhasu (은하수관현악단).

Mně osobně zaujaly hry Arirang (아리랑 축제) a skupina překrásných umělkyň z Moranbong band (모란봉악단). Z filmů pak Kontrolorka provozu (네거리초병) nebo Deník školačky (한 녀학생의 일기)

Na poli vědeckého výzkumu má KLDR vysoce rozvinutý program telemedicíny a chemií proslavil KLDR vědec Ri Sung-Gi (리승기) – vynálezce vinalonu (비날론) a také otec atomového výzkumu.

V rámci životní úrovně je samozřejmostí dostupné bydlení, bezplatné zdravotnictví, příspěvky na dovolenou a podobně…

Zajímavá a nevšední konference byla ukončena v přátelském duchu. Nám den přinesl nové zkušenosti a poznatky, ale také nové přátelství mezi SMKČ a KFA, které vyústí v intenzivní spolupráci našich organizací k podpoře našich přátel z KLDR.

Průběžně budeme informovat o dalších událostech.

Děkuji pracovníkům velvyslanectví KLDR ve Varšavě, Lukaszi Mrozkovi a jeho kolektivu, za zorganizování a průběh konference.