Naše servilita

Minulý týden potkaly Českou republiku dvě události, obě dvě zahraničního charakteru. Mají mnohé společné. V rámci akce první havlisté pokračují v pojetí mýtu listopadu 1989, který podle nich znamenal vítězství lidských práv a jejich obhajoby proti údajné totalitě a těm, kterým o lidská práva nejde. Čím více se stává adorace kultu osobnosti a odkazu Václava Havla v rámci společnosti lidu absurdní a čím víc je tato absurdnost rovněž spojena  s deziluzí z kapitalismu, tím jsou jeho vyznavači agresivnější a fanatičtější. Adorace feudálního a otrokářského Tibetu spojená s odporem k údajným okupantům – Čínské lidové republice (přestože Čína uznává Tibetskou národnost jako jednu z 56 národností s odpovídajícími národnostními právy – věc pro původní obyvatelstvo Spojených států nevídaná), zmonopolizování si témat porušování lidských práv a po 25 letech poklonkování vojenským aktivitám NATO kdekoliv či sbližování s Landsmanšaftem, je trapné odsuzování vyjádření tzv. 4 ústavních představitelů. Čína v poslední době dělá věci, které jsou kritizovatelné – aktivity vůči zemím jihovýchodní Asie či její směřování k neodvratné cyklické krizi kapitalismu, která by mohla vzít s sebou údajně výhodné investice čínského kapitálu v České republice, např. do žďárského Žďasu.

Druhou událostí je usnesení sněmovny označující Rezoluci UNESCO ohledně Chrámové hory v Jeruzalémě za antisemitskou vzhledem k údajnému přerušení vazby tohoto komplexu (mešity Al-Aqsá, Skalní dóm a Zeď nářků) k náboženství judaismu. Při zběžném pročtení rezoluce k ničemu takovému nedochází. Sněmovna pouze byla ovlivněna propagandou státu sionistického apartheidu. Zatímco místní islamofobové (zvláště poslankyně ODS Černochová kombinující adoraci vojenských agresí NATO s nenávistí k jejím obětem – obyvatelstvu Iráku a Afghánistánu jako muslimům) rezoluci považují za další projev zlomyslných Arabů, jde o ochranu kulturního dědictví Palestiny, které je ohroženo plány náboženských židovských fundamentalistů – na obnovu a vybudování tzv. Třetího chrámu na místě zbořených mešit stojících zde přes 1400 let. Nejde tu o ochranu náboženských svatyň či představ kleriků o společnosti, jde tu o symbol nadvlády okupantů v Jeruzalémě i v celé Palestině, který by byl chápán Palestinci jako další krok k jejich etnické čistce. Zatímco označuje Sněmovna na základě pokračující servility k Izraeli rezoluci za antisemitskou, pokračuje boření domů Palestinců na západním břehu Jordánu a v Jeruzalémě, střelba do Palestinců je na denním pořádku. Co bylo skutečně dalším projevem servility?

                                                                                                                                                    Rudolf Urbánek

převzato z webu www.komsomol.cz