Pohřbili Vlka, kdy pohřbí antikomunismus?

Belzebub v kněžském rouchu dodýchal, dořinčel řetězy a dosyčel své žlučovité kázání antikomunismu. V požehnaném věku si ho vzala historie, už bude patřit jen do minulosti a nebude zasmrádat v příštích časech, i když není nutné podotýkat, že má ve své nenávisti ve tmě kostelů řadu následovníků. Dílo epochy, krádež století a návrat kamsi do dávné historie katolické hegemonie, se Vlkovi zdařil – církvi přistály na úkor národa nevidané majetky, zázrak převyšující ty biblické.

Za Vlkem se uzavřela kněžská hrobka, snad uzavřená těžkým poklopem. Můžeme být klidní, nevrátí se. Ale při hodnocení jeho myšlení, středověkých dogmat a zášti ke všemu pokrokovému a lidovému, padá jedna otázka mimo konkrétní persony. Když už jsme pohřbili Vlka, kdy pohřbíme antikomunismus, který s dalšími Koniáši, ale i Jidáši, reprezentoval. Snad strašidlo komunismu obejde i naši zemi a dokoná dílo zkázy i bez velkého ceremoniálu. Z hlav se pak  vyvětrá kadidlo i antikomunistické mýty a lži a lidé se snad už naučí po dlouhé noci myslet na výši 21. století.