Revoluční poezie chudobou psaná

Revoluční poezie chudobou psaná

Josef Novotný /poslanec za KSČ/

Parlamentní

„Paní a pánové, slavná sněmovno,
celkem to všechno stojí za h…..
Promiňte, prosím, že jsem to tak řek’,
tak psával to už Karel Havlíček.

S tou vládní károu nemůžete hnout,
musíte padnout nebo vypřáhnout.
S tím se už přece žádný netají,
že továrny pomalu zcípají.

Výroba klesá. Přešel vás už smích.
Těch 600.000 nezaměstnaných
už nemůžete vtáhnout do práce.
Kde je ta vaše stabilisace?

Krise se stále více rozrůstá.
Dělník si má dát zámek na ústa.
Dělník už nesmí býti člověkem,
jestli se ozve, je bit pendrekem.

Pracuj a šetři, tak zněl rozkaz váš,
máš ještě sílu, všechno dej, co máš!
Jak protlučeš se dále životem?
No, můžeš zdechnout třeba za plotem.

Sedlák má sice koňskou náturu,
slibů jste jim už dali na fůru.
Že se však slibů žádný nenají,
i na vesnici lidé reptají.

Vždyť musí dříti jenom na daně.
Hořkne jim v ústech chudá snídaně
a k tomu ještě, lidé předrazí,
ten ruský dumping prý je dorazí.

Ten dumping straší v kostech statkářů,
zbytkařů, šlechty i jiných taškářů.
Nemůže škodit malým rolníkům,
může však prospět našim dělníkům.

Máme prý mnoho inteligence.
Pěstuje se tedy málo semence.
Je možno tohle jinak řešiti?
Síto se musí řádně zhustiti.

Kam se ta pakáž škrábe nahoru?
Ještě chce dostat státní podporu!
Vy, zaměstnanci státu, v soukromí,
musíte míti trochu svědomí.

Třinácté služné není maličkost,
někdy se musí dělat z nouze ctnost.
Kolik jste dali bankám do chřtánu?
Co na subvencích vládních zákonů,

co na četníky, militarismus?
Tohle že má být socialismus?
Odvahu míti, troubit do světa,
jak se tu šíří kultura, osvěta.

Já s toho místa směle tvrditi chci,
že podpoříte jenom reakci.
Paláců máme u nás nadbytek,
lidé však bydlí hůř než dobytek.

Vy jste jen samá representace,
kde spousta lidí je dnes bez práce.
Tak vládnete celých 12 let,
mažete lidu kolem huby med.

Říkáte tomu demokracie.
Myslíte, že se lid zase opije,
planými sliby, těmi frázemi,
nejen doma, leč i v zázemí?

Házíte nám jen ohlodanou kost.
Oháníte se slůvkem národnost,
byste sami ve všem pohodlí
o tučnou kořisť se dohodli.

Pětiletka vám nedá klidně spát.
Proto je nutno proti Rusku štvát,
vyvolat válečnou náladu.
V tom nechcete být ovšem pozadu.

Je dusno u nás jako pod mrakem.
Ta aféra, jež praskla s Dvořákem
– pak také s Martinkem –
nám ukázala, jak to míníte,
když o obraně vlasti mluvíte.

Lid užil války do syta,
nebude bránit vaše koryta.
A jestli musí sáhnout ke zbrani,
pak po čertech to pro vás zavání.

Strhneme lži a intrik záclonu.
Každá ta z předloh vašich zákonů
nám příliš jasně dává tušiti,
jak chcete vy tu krisi řešiti.

Korouhvička se větrem obrací,
Češi a Slováci jsou přece velcí dobráci.
Snad že si někdo ještě nechá říci
a bude více dělati a méně jísti.

Přijde prý zase nová vlna láce.
Tak se nám jeví všecka vaše práce.
Sedíte tady, jen se bavíce,
nebo tu zejí prázdné lavice.

Brodíte se v tom koaličním kalu,
ve prospěch svůj nebo velkých kapitálů,
ale ta práce, dámy a páni,
vás před pohromou nezachrání,

hněv lidu, který nerozumí žertům,
vás brzy posle ke všem čertům!“

Červenec 1931