Vítězslav Nezval: Pomnichovská elegie

Vítězslav Nezval
Pomnichovská elegie

Památce Ivana Sekaniny

Odbíjí orloj vesmíru,
na východ, na západ, od zenitu až k nadiru,
válec mechanické pianoly
rve si své maso zuby, jež se drolí,
svár hvězd, zlých masařek, svár krutých hvězdných much,
na autostrádě, kterou tvoří zvěrokruh,
svár božstev horších než božstva z Iliady,
to je náš věk, s nímž nevědí si rady.

Slyš odbíjet orloj na Staroměstském náměstí,
vítr jak kulich letí z Týna, blíží se, blíží neštěstí,
prapory zplihlé deštěm slz stáhly se na půl žerdi,
všechno je ztraceno v hazardní hře, nad níž se sklánějí lordi,
stará vlast, čtvrcena, rozpadá se úd po údu
na strašných mučidlech slepého soudu.

Vlak míjí jisté stanice jak čtenář kapitoly,
jež bolest, hořkost, hněv a stud mu čísti nedovolí,
ubohá stanice Zwittau, dřív Svitava,
slza si s motýlem duhovky pohrává,
je to stesk po ženě, která se z donucení vdala,
chceš jí říct, sestřičko, snad bys mně neplakala,
a zatím pláčeš i ty sám v komorách tunelů,
ach, jak se dočká tato zem sasanek, chrp a  podbělu!

Jednoho rána procítáš do mlh a plískanice,
hlas, jenž tě vzbudil, pospíchá z měst do měst přes vesnice,
chvěješ se, chvěješ, soudný den, nešťastná hodina!
Sundáváš v slzách se stěny obrázek Lenina,
do města, v němž je panika, tisíce žoldnéřů vchází,
zamykáš na dva západy, úzkost, pláč, sebevrazi –
a jiné klíče, těžší tvých, skřípají v hloubi cel,
hluk dveří, rány, náhlý pád, tak se mstí nepřítel.

Tvé kroky přestaly být tvé a kdy to přestane!
Řekni mi, čím ses provinil, čím, řekni, Ivane,
já vím, tys chtěl tu strašlivou věc, již tolik lidí chtělo,
ty přál sis míti lepší svět, v němž by se netrpělo,
svět, ve kterém by národy bratrsky směly žít,
svět, ve kterém by vládl si sám sobě všechen lid.

Je noc, je liduprázdná noc, jak vypukl by mor,
je noc, kdy není v ulicích jediný lidský tvor,
noc, ve které nic neuslyšíš jen přecházení hlídky,
noc, pustá, nejsmutnější noc, temná noc bez vyhlídky.

Odbíjí orloj vesmíru,
na východ, na západ, od zenitu až k nadiru,
město je mrtvé, zakleto a noční zvon se rouhá,
morová noc, noc bez konce, noc nekonečně dlouhá.